Toto byl naprosto nejfrekventovanější dotaz, i když se nejedná o nic světoborného ani složitého. Je to ovšem velmi efektní. Rez na profilových kolejnicích byla znázorněna jednoduše. Použil jsem vodou ředitelnou barvu AGAMA-Rez MATT 29 M a slabým štětečkem jsem kolejnice po jejich přilepení natřel z obou boků. Při tom se nevyhnete nechtěnému natření podkladnic, což je vlastně jedině dobře, protože i ty jsou ve skutečnosti rezaté. Místa, která nemají být natřena (hlava kolejnice), lze od barvy očistit lihem nebo barvu seškrábnout nehtem dříve, než úplně zaschne.
Pro stavebnice profilových výhybek jsem bez problémů použil staré odnímatelné BTTB přestavníky, které se dají i dnes celkem levně pořídit. Přestavníky jsou přichyceny pod výhybkou pod základní desku stanice, v níž je otvor velký zhruba 10 x 5 mm (i s rezervou). Otvorem prochází do dírky ve spojovací tyči výhybky zkrácený špendlík. Ten vychází z plastového hranolku přilepeného na posuvném očku přestavníku. Hranolek je lepší na koncích zúžit, aby nenarážel do vnitřních stěn drážky přestavníku, protože posun očka probíhá po kruhové dráze (i když neznatelně). Přestavníky je možné připevnit například suchým zipem, šroubky nebo je jednoduše přilepit. Zde najdete jednoduché schéma přestavníku (7 kB).
Jak je patrno v pracovním postupu na výrobu listnatých stromů, zaměřil jsem se na dva výrobce foliáže (foliáží Auhagen se nebudu zabývat, je pro moji práci nevyhovující). Woodland Scenics (dále jen WS) a Heki. Foliáž WS je možno sehnat jednak na adrese www.woodlandscenics.cz, nebo v prodejně U krále železnic, Mánesova 42, Praha. Materiály WS všeobecně jsou k mání také v Krokodil Model, Bartolomějská, Praha. Pokud jde o foliáž Heki, je koupena opět v prvně jmenované prodejně. Vlastnosti těchto materiálů jsou popsané v Udělátkách ve výše zmíněném postupu.
Sloupy na mém kolejišti (v současné době, tedy na novějších fotografiích) jsou od firmy Auhagen. Jedno balení stojí kolem 200,-Kč a je v něm 6 sloupů bez vzpěry, 6 sloupů se vzpěrou a 6 samostatných volně použitelných vzpěr. Sloupy jsou provedeny velmi pěkně, je poze nutné si bílou modelářskou barvou natřít izolátory. To ale není nic, co by průměrný modelář nezvládl. Další informace najdete v postupu na úpravu sloupů.
Vysoká (přesněji statická) tráva byla mým dalším krokem k věrnějšímu zpracování krajiny na kolejišti. Rozhodně nezavrhuji používání koberců či molitanu, protože všechny tyto materiály kombinuji. Statická tráva ale přinesla na kolejiště něco nového. Ztracená zarostlá zákoutí ve stanici i na trati se pomocí tohoto materiálu modelují mnohem realističtěji. Používám trávu od firmy HEKI, k sehnání je v Zerbě, pasáž ČERNÁ RŮŽE v Praze nebo v prodejně U krále železnic, Mánesova 42, Praha. Je možno koupit menší balení (14 x 28 cm) nebo větší (40 x 40 cm). Větší vyjde přibližně o 20% levněji. Co se týče odstínů, vyskytují se na mém kolejišti tyto: 1573, 1576, 1577 a 1857. Poslední jmenovaný je právě v balení 40 x 40 cm. Všechno jsou to velmi podobné odstíny letní zelené, které jsou mezi sebou dobře zaměnitelné. Tráva je dodávána jako foliáž, tedy jednotlivá stébla jsou nanesena na zvláštní tkanině (na vlasu). Po rozbalení najdete v krabičce menší množství opadaných stébel. Rozhodně je nevyhazujte, dají se použít pro ruční osazování trsů trávy. Jednoduše se zasadí například do kapky lepidla Herkules nebo jakéhokoliv jiného lepidla, které je po zaschnutí transparentní (průhledné, neviditelné).
Když jsem začal rekonstruovat stanici, odstanil jsem opěrnou zeď a silnici pod stanicí, nastavil jsem sololitovou desku, na které je stanice umístěna, a přidal jsem jednu starou rezatou nepoužívanou kolej. Z výhybek Zeuke jsem odřízl přestavník, sundal plechové kolejnice, odlámal "caplíky", které ty plechové kolejnice jistí, a z profilových kousků (většinou zbytky) jsem si udělal kolejnice nové včetně srdcovky. Jedna z výhybek je pojížděná pouze v odbočce, druhá vůbec ne. Libuji si v zarostlých zákoutích našich českých staniček, proto jsem si takové udělal i na svém modelu. Kolejnice jsou na pražcovém podloží přilepeny vteřinovým lepidlem, drží dokonale. Sice chybí napodobení šroubů u podkladnic, ale v případě zarostlé koleje to nevadí. Nebyly by totiž vidět.
K výrobě této výhybky postačily dostatečně dlouhé zbytky profilových kolejnic, odlamovací nůž, jehlový pilníček, vteřinové lepidlo, kombinačky a barva AGAMA-Rez MATT 29 M (zmíněná v prvním dotazu). Když pomineme malý poloměr, vypadá výhybka opravdu dobře, možná lépe, než Tillig výhybka s plastovou srdcovkou. Zdůrazňuji, že výhybky nejsou funkční, není možné je přestavovat, mají pouze dekorační účel. Kolej, na kterou vedou, není pojížděna. Maximálně tam bude stát nějaký odstavený starý vůz, třeba chátrající rybák.
Modely svítidel, která jsou k vidění na dílu 1, vyrábí firma Dominik. Přímý kontakt na tohoto výrobce není známý. Lampy jsou opravdu naprosto realistické. Jako zdroj světla jsou použity LEDky a je možno je napájet ze standardního výstupu pro příslušenství (16 V), který je např. na transformátoru FZ1. Usměrnění proudu ničemu neuškodí, spíše prospěje. V případě staničních lamp je možno si pořídit buď lampy se stupačkami, nebo bez nich. Cenový rozdíl těchto dvou variant je kolem 30 korun (ty bez stupaček stojí asi 85 Kč), pokud mě paměť neklame.
Lampy jsou v ČR k dostání jednak v prodejně Zerba - pasáž Černá růže, nebo v prodejně ModelLoko, v obou případech se jedná o Prahu.
Montáž svítidel je celkem snadná. Pod kruhovým podstavcem je ještě několikamilimetrové pokračování stožáru, které se zasune do předvrtaného otvoru. Je nutno udělat otvor trochu větší, než je průměr stožáru, neboť jím musíme protáhnout ještě přívodní kablíky. Na jednom z nich je odpor, který má větší průměr než vlastní stožár. Alespoň ve velikoti TT. Poté spodní plošku podstavce potřeme lepidlem (já použil vteřinové), nalepíme na podkladní desku a lampa je připevněna.
Zajímavostí je, že lampy (konkrétně staniční) jsou velmi odolné vůči ohnutí nebo zlomení. Lampa totiž snese až 45° úklon bez toho, že by na ní byla viditelná deformace nebo jiné poškození. Více jsem raději nezkoušel, ale i tak je to dost.
Toto je nesčetněkrát kladená otázka, která si již také zaslouží odpověď. Štěrkování kolejí není nic složitého, není k tomu potřeba ani žádné zvláštní vybavení. Stačí měkký štěteček, ředěný Herkules (ten ředím vodou v poměru zhruba 1:1) a třeba brčko. Jako štěrk je nejlepší použít reálný štěrk, který je k dispozici téměř kdekoli v přírodě na polních cestách nebo přímo na nákladištích štěrku. Já jej sbírám pod zrušenou nákladovou rampou zdejšího kamenolomu na královeckém nádraží. Je nutno jej patřičně přesít podle konkrétní modelové velikosti. To provádím přímo na místě, abych domů vezl již jen materiál, který upotřebím. Na přesívání štěrku pro velikost TT používám klasický kuchyňský kovový cedník. Ten propustí zrna o velikosti asi jednoho milimetru a menší. Po přesátí štěrku máme vše od jednoho milimetru níže, tedy i prach. Ten se dá odstranit například pomocí kontrolního síta o určité hrubosti. Nevím, jak jsou tato síta běžně dostupná na trhu, já mám tu výhodu, že se používají u nás ve firmě. Mně vyhovuje síto o hrubosti 0,315 mm. Tím odstraním prach (dá se použít třeba pro znázornění cesty) a na sítu mi zůstane štěrk, který přesně vyhovuje mým požadavkům. Ještě se však musí provést jeden úkon, tedy oddělit od štěrku vše ostatní, co tam nepatří. Jde především o travní semena a různé malé dřevěné třísky, které propadly při prvotním přesívání. Odstranění se provede několikerým vyplavením. Do mísy jednoduše nasypeme šterk a zalijeme vodou. Zrnka štěrku sednou na dno, ostatní částice plavou na vodě, kterou z mísy opatrně vylijeme. Toto opakujeme tolikrát, dokud nám v míse zůstává znečištěná voda. Tímto vyplavováním se zbavíme jednak výše zmíněných "nevítaných" částic, jednak štěrk téměř dokonale vypereme od zbytkového prachu, který se neodstranil pomocí jemného síta. Po této "vodní kůře" již jen zbývá rozprostřít vypraný štěrk na noviny (klidně více listů na sobě, ať to saje) a nechat uschnout. Dobře se suší na přímém slunci, nejlépe v létě, to je potom za dopoledne usušeno.
Vlastní štěrkování probíhá následovně: Štěrk nasypu na koleje (sypu ručně, ale není od věci udělat si nějaký přípravek, třeba i pojízdný). Měkkým štětečkem poté urovnám zrnka tak, aby neležela na pražcích a nezasahovala do kolejnice. Takto uhlazené štěrkové lože zafixuji ředěným Herkulesem, který pomocí brčka nakapávám opatrně na štěrk. Lepidlem není potřeba šetřit, vsákne se. Je dobré dbát na to, aby byla zakapána skutečně celá plocha lože, a to jak po stranách koleje, tak i mezi pražci. Vyhneme se tak nepříjemnému překvapení, kdy po zaschnutí a vyluxování nepřilepených zrnek zůstanou například mezi přažci nezaštěrkované mezery. Lze to sice velmi lehce opravit, ale je to již práce navíc a zdržení, protože se musí opět čekat na dostatečné zaschnutí lepidla. Nakonec proběhne patinování lože obyčejnou ředěnou černou temperou. Kdo má rád zarostlé tratě, může použít drcený molitan různých hrubostí a třeba i opadaná stébla statické trávy, která zasadí do kapičky transparentního lepidla. Výsledek je vidět na přiloženém obrázku.
MUVka, která je vidět na některých fotografiích, je model bez vlastního pohonu. Vozidlo je zpracováno velmi dobře, je k němu i několik doplňkových dílů v podobě leptů a drátků. Součástí balení byl i přívěsný vozík s nákladem štěrku, znázorněným "kupičkou" z pěnového polystyrenu posypanou imitací štěrku. Zde by se dala vytknout jedna věc - šterk je nedostatečně nalepen a mezi zrníčky dosti prosvítá polystyren. To je ovšem maličkost a není problém toto napravit. Model je vhodným doplněním každého kolejiště s provozem ČSD/ČD, velmi dobře vypadá například na zastrčené odstavné koleji. Je to prostě klasické vozidlo našich drah.
MUVku jsem pořídil v Deltaxu ve Všestarech za 957,- Kč, byla balena v šikovné plastové krabičce s průhlednou vrchní částí. Tentýž model jsem později zahlédl v jisté pražské prodejně za cenu 1250,- Kč, mimo to tam byl rovněž pojízdný model s cenou kolem 3000,- Kč, nedokáži si však přestavit, jaké by mohly být vzhledem k velikosti a hmotnosti jeho jízdní vlastnosti.
Vzhledem k tomu, že nemám klasické deskové kolejiště, ale skládá se z několika menších dílů, nebylo nutné vyhrazovat pro něho v bytě místo, na kterém by setrvalo jak během provozu, tak - řekněme - v době provozního klidu. Dříve, před přestavbou, tedy ještě za existence původního kolejiště, jsem měl všechny díly uskladněné různě po skříních v celém bytě. Na chodbě, v ložnici, v dětském pokoji. Později "to přestalo vyhovovat", tak jsem se uchýlil k uskladnění dílů na jedné vyhrazené stěně v ložnici. Nechal jsem si vyrobit kovové konzole, ty jsou přichycené velkými šrouby ve velkých hmoždinkách. Na každý díl stačí dvě, ovšem díly 1 a 4, které mají na délku více než metr, sedí na třech konzolkách. Řešení to není ideální z hlediska prašnosti, ale v našich podmínkách jediné možné a tolerované. Více již napoví fotografie.
