Přehled aktualizací Pár slov úvodem Vznik a vývoj kolejiště Stavba diorámat Minirecenze vozů Rady a návody Patinování vozidel a budov Články a recenze Zápisky od roku 2006 Reportáže z akcí a cest Videozáznamy modelové železnice Často kladené dotazy Sekce věnovaná trati Trutnov - Žacléř Fotodokumentace železničních zařízení Smíšená fotogalerie s železniční tématikou Přehled plánovaných akcí Ankety Tapety na plochu, panoramatická pozadí za kolejiště... Zanechte vzkaz v knize návštěv Kontaktní informace Partnerské stránky
ZÁPISKY 2012
20062007200820092010201120132014201520162017
• Uložení modelů (06.11.2012)

V návaznosti na anketu č. 16 ze dne 3.10.2012 vyvěšuji nyní díky přispění několika návštěvníků webu fotografie, na nichž je zachycen způsob uložení jejich modelů. Za sebe mohu uvést, že ačkoli mám tři vitríny (foto č. 1 z původního bydla), nejsou zatím nainstalované. Čekám na dostatek odvahy a chuti vrtat do stoleté zdi, jejíž omítka při poklepu zní jaksi dutě. Na to, že byt prošel minulý rok rekonstrukcí, stav některých míst v bytě tomu tak úplně neodpovídá. Co si člověk neudělá sám... Žel v tomto případě jsem malým pánem. "Ber nebo nech bejt!" - asi tak by se to dalo formulovat. Každopádně jsem rád, že jsme zůstali, neb v původním bytě nový nájemník tak trochu stydne od nohou... Ale to jsem odbočil.

V současnosti mám tedy modely uložené v originálních krabičkách, které jsou narovnány ve větších krabicích od různých síťových komponent, především rozbočovačů, viz poslední čtyři fotografie. Pravda, teď, když mám kolejiště "pod pokličkou", nechávám postávat vozidla i na něm. Využívám tím možnost "plug and play", prostě jen zapojím kabely a už to jezdí.

Vobabaz - www.vobabaz.wbs.cz Vobabaz - www.vobabaz.wbs.cz Vobabaz - www.vobabaz.wbs.cz Nahoru • Uložení kolejiště (23.10.2012)

V červnu roku 2011 jsme byli nuceni dočasně opustit náš stávající byt. Vlhko, plíseň a s nimi příbuzné živly si začaly nárokovat bydlení s námi, na nájem přispívat nechtěly a jen nám znepříjemňovaly život. A když už mi ve skříni rezivěly pružinky kinematik, přestalo mě to fakt bavit. Tento způsob bydlení zdál se mi poněkud nešťastným. Měli jsme ale kliku a dostali náhradní bydlení (samozřejmě ne hned). Vzhledem k tomu, že kolejiště bylo původně umístěno na konzolách a že stěhování mělo býti pouze do času, neřešil jsem umístění kolejiště v novém bydlení a rozvezl jej po příbuzenstvu na uskladnění všude možně po skříních, domnívajíc se, že se k podzimku budeme stěhovat zpět. Ale ouha. Plynuly dny, týdny, měsíce. Ve starém bytě se prakticky nic nedělo, krom toho, že se vybouraly staré podlahy.

Během času si člověk tak nějak začal zvykat. Nové bydlení mělo krom několika nevýhod (především značně vyšší nájemné) také výhody. Některé byly rozhodující – náhradní byt byl po rekonstrukci, v patře a suchý. Po zvážení všeho jsme nakonec došli k závěru, že negativa jsou převážena pozitivy, a prvně odmítnutou nabídku na trvalé obývání náhradního bytu jsme podruhé přijali.

Bydlení bylo vyřešeno, teď bylo na čase začít řešit kolejiště. Fakt, že na něj místo je, byl také jedním z těch, které pomohly k našemu rozhodnutí. Je to sice v ložnici, ale koutek je pro kolejiště jako dělaný. Jak umístěním, tak rozměry. Jako by s tím někdo počítal. Na konzolách už jsem to mít nechtěl, ke slovu tedy přišly skříňky. Bylo to celkem jednoduché. Velikost kolejiště odpovídá čtyřem skříňkám dlouhým 150 cm. Něco jsem navrhnul, kolega to hodil do CADu a já to hodil truhlářovi. Návrh byl funkční a realizovatelný. Elegantně se tím řeší i ochrana proti prachu. Z lamina síly 12 mm se vyrobily jakési dekly ve tvaru L, které se na skříně jen posadí a prach nemá šanci. Myslel jsem i na panoramatické pozadí, takže součástí skříní jsou rovněž sololitová záda, která končí 60 cm nad kolejištěm. O jejich výztuhy se právě opírají dekly a jsou za ně „zaháknuty“, čímž je zamezeno jejich sklouznutí a případnému poškození skříní i kolejiště (toho hlavně! ). Skříň, která je v rohu, má pouze dvoje dvířka a nemá přepážku, za to má polici po celé délce. V ní bych rád uchovával díly 7 a 8 v době provozního klidu.

Podmínkou při výrobě skříní byla možnost výškově je seřizovat. Jedním z těch negativ bytu jsou totiž křivé a vrzající (to vrzání štve nejvíc v noci, když si chce člověk odskočit) podlahy. Jsou totiž původní, pouze je na nich natažené nové lino. Skříně tedy mají výškově stavitelné nohy zhruba 2 cm na každou stranu. A věřili byste, že to nestačilo? Nevěřili, což? Tak věřte. Zatímco na jednom konci je noha nadoraz zašroubována, na tom druhém je na možné maximum vyšroubována a ještě podložena. Rozdíl mezi těmito body je asi 5 cm! Ale nakonec se podařilo skříně nastavit do vodováhy, sešroubovat a s radostí jsem mohl konečně zkompletovat kolejiště. Co nebylo u příbuzných, bylo v muzeu. Načasováno to bylo ideálně, neboť výstava končila v termínu, kdy byly skříňky dokončeny.

Po patnáctiměsíční pauze jsem konečně znovu zapojil kabely, nasadil vozidla a slavnostně znovu zprovoznil tu svoji malebnou lokálku. To bylo radosti! Pro některá vozidla to bylo dokonce první setkání s kolejištěm, neboť za tu dobu, co jsem byl bez něho, pár lokomotiv a vozů přibylo. Nyní zbývá ještě dovézt ze Sebnitz z muzea Tillig zmíněné díly 7 a 8 a kolejiště bude kompletní. To proběhne předpokládám ještě během října.

Abych nezapomněl, nastala ještě jedna skutečnost. Díky těmto skříňkám bylo nutné kolejiště o kousek prodloužit, abychom nemuseli posouvat vybavení ložnice zbytečně o velký kus. V současnosti tedy vzniká malé 36 cm dlouhé dioráma, které bude součástí kolejiště. Ovšem o tom někdy příště.

Nahoru • Zelený Hektor T 435.0139 od DS Model (14.06.2012)

TT-víkend je za námi a krom avizovaných modelů nákladních vozů ČSD se k modelářům dostal i očekávaný zelený Hektor T 435.0139. Když jej David Strupp dovezl z Německa a představil na svých stránkách, zvedla se vlna dohadů, jak je to se správností odstínu zelené barvy. Modeláři většinou znají skutečný stroj v provedení, které je aktuální. Ovšem model znázorňuje předlohu z doby, kdy byla v pravidelném provozu a měla původní nátěr. Ten se liší jak odstínem, tak několika detaily. Především střecha kabiny nebyla krémová až k okraji, ale končila stejně, jako třeba na modrém Hektorovi, a hrany schůdků nebyly natřeny žlutě. Polemizovat by se dalo nad nátěrem pluhu. Stroj 087 měl provedení červenožluté šípovité, dá se předpokládat (bez záruky), že 0139 to měl stejně, na modelu je ovšem červenobílá šachovnice, která je na předloze v současnosti.

Zelená barva je extra kapitola. Když jsem viděl vzorník, z něhož se vybíralo, musel jsem uznat, že podobnější barva než ta, která je na modelu použita, tam nebyla. Když k tomu přičteme fakt, že Tillig prostě míchat nebude a nebude, měl zadavatel celkem svázané ruce. Vybíral podle nejlepšího vědomí a svědomí a dopadlo tak, jak sami vidíte. Barva určitě není přesná, ale je ta nejpodobnější, kterou výrobce mohl nabídnout.

Co se týče upoutávky na model, psal jsem to již v diskuzi. Byla dělána z modrého Hektora podle fotografie současného stavu předlohy, na níž je navíc lokomotiva nenasvícená. Uvedl jsem i příklady, co umí několik rozdílných násvitů udělat s jedním a tím samým objektem. Kdo trochu fotí, ví své.

Kdyby měl někdo pocit, že za každou cenu model hájím, je to pocit nesprávný. Dnes je totiž v módě, že pokud se někdo náhodou nějakého modelu/výrobce zastane, hned je nařčen, že je „zaplacen“ nebo jinak motivován. Není tomu tak. Jen jsem měl možnost malinko nahlédnout pod pokličku a mohu mít tudíž trochu objektivnější názor. Ale aby tento článek nebyl tak jednostranný, zmíním i něco, co ke chvále modelu nepřispívá. V první řadě jsem byl poněkud zaskočen faktem, že při nasazení jinak perfektně rovných bočnic se zábradlím se tyto v polovině délky vyvalovaly ven. Dokonce i po nasazení nádrže, která je v tomto místě drží u rámu, byly viditelně odehnuté. Pravděpodobně čepy úplně přesně nesedí proti otvorům v rámu, do nichž se mají zasunout. Otvory jsou zřejmě nepatrně blíže k sobě a to působí tento nepříjemný jev, nebo je tam silnější vrstva barvy, která otvory mírně zmenšuje a vede to k výše uvedenému. Musel jsem tedy decentně fixovat čepy na prostředku vteřinovým lepidlem, a to tak, aby nebyl případně problém bočnice demontovat. Později jsem se dozvěděl, že lepení bočnic je běžný postup.

Druhou vlastností, pro Hektora však celkem typickou a v minulosti již nejednou probíranou, je pokulhávání, pohupování během jízdy. Dvojkolí určitě není tak kvalitní, jak bychom si v dnešní době představovali, a to jízdím vlastnostem na plynulosti nepřidá. Obávám se však, že je to hůře řešitelné, neb reklamace dle mého soudu nic nevyřeší. Chce to mít prostě kliku na lepší kus. Ale v tomto nechť se každý majitel zařídí po svém.

Nahoru • Pára 377.0513 ČSD od firmy Roco (07.02.2012)

Firma Roco přišla s modelem parní lokomotivy 377.0513 ČSD. Po prvotních problémech, kvůli nimž musely být údajně modely stahovány z prodeje, se nyní zdá, že je již vše v pořádku. Stroj má samozřejmě chyby, které se běžně vyskytují u československých verzí německých parních lokomotiv, takže modeláři se s tím musí buď smířit, nebo si patřičné úpravy provést doma na koleni. Diskuzi nad tímto modelem naleznete zde. Více už poví fotografie.

Foto: Míla

Nahoru • Brejlovci firmy Kuehn (30.01.2012)

Čtyri verze Brejlovců firmy Kuehn vyrobených pro DS Model; tentokráte beze slov, prostě jen obrázkový příspěvek. Na fotografiích 27 až 31 je porovnání s modelem Roco.

Foto: Míla

Nahoru • Pulzní regulátor modelové železnice (06.01.2012)

Jakožto zatvrzelý analogista stále odmítám přechod na digitální ovládání kolejiště. Ne snad, že bych v tom neviděl žádné výhody. Naopak, jsem přesvědčen, že možnosti se tímto obrovsky rozšiřují, nicméně důvody, které mě nechávají chladným a díky nimž jsem vůči digitálu stále imunní, existují. Tím pádnějším je finanční stránka. Je nutno pořídit centrálu, ovladač, dekodéry. Pravda, ne každý má dekodér ve všech lokomotivách, ovšem stále demontovat modely a přehazovat dekodéry se mi zdá přinejmenším nekomfortní, nehledě na to, že v jistých modelech může být přístup k rozhraní trochu komplikovanější. A už jen třeba při počtu 10 strojů s rozhraním by to pár korun bylo. To si raději koupím další lokomotivu.

Druhý důvod, pokud pomineme peníze, je charakter mého kolejiště. Je navrženo tak, že je možno jej ovládat buď ze dvou míst dvěma osobami, kdy každý obsluhující má svoji téměř ideální polovinu kolejiště včetně jedné stanice. Takže nezávislý provoz dvou souprav je možný. Kolejiště lze ovšem ovládat i jednou osobou, jen se trochu nalítá, chce-li objížtět soupravy. Ovládat digitálně příslušenství je u mne nesmysl, těch 13 elektromagnetů zvládne pár tlačítek, úseky zase obstarají vypínače. A jezdit se zdigitalizovanými vozidly na těch mých 4,5 metrech širé trati se asi nevyplatí. Zvuk u mě nehraje nijak zvlášť podstatnou roli. Je to pěkné, ale obejdu se bez toho. Navíc po delší době jízdy ze zvukem je člověk i rád, že ty repráčky na chvíli sklapnou.

Ovšem abych nebyl za úplného barbara, přešel jsem alespoň z klasického transformátoru FZ1 na pulzní regulaci. I když přešel... Nepřešel. Pouze jsem „FZ jedničku“ upgradoval. Na webu MAŠINKY 2003 mne zaujal praktický pulzní regulátor, který se dá napájet libovolným zdrojem s patřičmými parametry. Směr jízdy se ovládá přepínačem, rychlost pak otočným regulátorem. Napětí na výstupu je indikováno žlutou ledkou. Montáž na transformátor je jednoduchá, zrealizoval jsem ji v posteli během nemoci (to nečinné válení mě fakt nebavilo ). Výstupní kontakty uvnitř trafa jsou vyvedeny na vstup krabičky s pětikolíkovým konektorem, výstup odsud pak vede zpět do trafa, v němž je připojen na výstupní svorky. V mém případě je to trochu jinak, ale v principu stejné. Místo svorek se závitem mám na obou transformátorech stereo jack.

Regulace na zmíněném pulzáku je jemná, ovladač se dá držet i ovládat jednoručně. V druhé ruce můžete držet třeba pívo. Propojen s trafem je pomocí krouceného kabelu, nicméně já jsem si udělal ještě asi třímetrovou prodlužovačku. To abych si mohl skočit pro to pivo, pokud na něj zapomenu.

TopList