Sekce Zápisky slouží k občasným záznamům o tom, co se (nejen) u mě děje. Dala by se přirovnat k deníku, který ovšem nebude doplňován každý den. Občas se stane něco, o čem usoudím, že by bylo vhodné se podělit s ostatními, ale nic důležitého ani světoborného zde nenajdete. Prostě jen drobnosti, které mě potěšily (jako třeba rozšíření vozového parku) a které chci dát k nahlédnutí dalším nadšencům. Objeví se tu i příspěvky jiných modelářů. Mezi zápisky z jednotlivých let procházejte pomocí textových odkazů vedle nadpisu.
• Pára 377.0513 ČSD od firmy Roco (07.02.2012)

Firma Roco přišla s modelem parní lokomotivy 377.0513 ČSD. Po prvotních problémech, kvůli nimž musely být údajně modely stahovány z prodeje, se nyní zdá, že je již vše v pořádku. Stroj má samozřejmě chyby, které se běžně vyskytují u československých verzí německých parních lokomotiv, takže modeláři se s tím musí buď smířit, nebo si patřičné úpravy provést doma na koleni. Diskuzi nad tímto modelem naleznete zde. Více už poví fotografie.

Foto: Míla

• Brejlovci firmy Kuehn (30.01.2012)

Čtyri verze Brejlovců firmy Kuehn vyrobených pro DS Model; tentokráte beze slov, prostě jen obrázkový příspěvek. Na fotografiích 27 až 31 je porovnání s modelem Roco.

Foto: Míla

• Pulzní regulátor modelové železnice (06.01.2012)

Jakožto zatvrzelý analogista stále odmítám přechod na digitální ovládání kolejiště. Ne snad, že bych v tom neviděl žádné výhody. Naopak, jsem přesvědčen, že možnosti se tímto obrovsky rozšiřují, nicméně důvody, které mě nechávají chladným a díky nimž jsem vůči digitálu stále imunní, existují. Tím pádnějším je finanční stránka. Je nutno pořídit centrálu, ovladač, dekodéry. Pravda, ne každý má dekodér ve všech lokomotivách, ovšem stále demontovat modely a přehazovat dekodéry se mi zdá přinejmenším nekomfortní, nehledě na to, že v jistých modelech může být přístup k rozhraní trochu komplikovanější. A už jen třeba při počtu 10 strojů s rozhraním by to pár korun bylo. To si raději koupím další lokomotivu.

Druhý důvod, pokud pomineme peníze, je charakter mého kolejiště. Je navrženo tak, že je možno jej ovládat buď ze dvou míst dvěma osobami, kdy každý obsluhující má svoji téměř ideální polovinu kolejiště včetně jedné stanice. Takže nezávislý provoz dvou souprav je možný. Kolejiště lze ovšem ovládat i jednou osobou, jen se trochu nalítá, chce-li objížtět soupravy. Ovládat digitálně příslušenství je u mne nesmysl, těch 13 elektromagnetů zvládne pár tlačítek, úseky zase obstarají vypínače. A jezdit se zdigitalizovanými vozidly na 4,5 metrech širé trati se asi nevyplatí. Zvuk u mě nehraje nijak zvlášť podstatnou roli. Je to pěkné, ale obejdu se bez toho. Navíc po delší době jízdy ze zvukem je člověk i rád, že ty repráčky na chvíli sklapnou.

Ovšem abych nebyl za úplného barbara, přešel jsem alespoň z klasického transformátoru FZ1 na pulzní regulaci. I když přešel... Nepřešel. Pouze jsem „FZ jedničku“ upgradoval. Na webu MAŠINKY 2003 mne zaujal praktický pulzní regulátor, který se dá napájet libovolným zdrojem s patřičmými parametry. Směr jízdy se ovládá přepínačem, rychlost pak otočným regulátorem. Napětí na výstupu je indikováno žlutou ledkou. Montáž na transformátor je jednoduchá, zrealizoval jsem ji v posteli během nemoci (to nečinné válení mě fakt nebavilo ). Výstupní kontakty uvnitř trafa jsou vyvedeny na vstup krabičky s pětikolíkovým konektorem, výstup odsud pak vede zpět do trafa, v němž je připojen na výstupní svorky. V mém případě je to trochu jinak, ale v principu stejné. Místo svorek se závitem mám na obou transformátorech stereo jack.

Regulace na zmíněném pulzáku je jemná, ovladač se držet i ovládat jednoručně. V druhé ruce můžete držet třeba pívo. Propojen s trafem je pomocí krouceného kabelu, nicméně já jsem si udělal ještě asi třímetrovou prodlužovačku. To abych si mohl skočit pro to pivo, pokud na něj zapomenu.