Přehled aktualizací Pár slov úvodem Vznik a vývoj kolejiště Stavba diorámat Minirecenze vozů Rady a návody Patinování vozidel a budov Články a recenze Zápisky od roku 2006 Reportáže z akcí a cest Videozáznamy modelové železnice Často kladené dotazy Sekce věnovaná trati Trutnov - Žacléř Fotodokumentace železničních zařízení Smíšená fotogalerie s železniční tématikou Přehled plánovaných akcí Ankety Tapety na plochu, panoramatická pozadí za kolejiště... Zanechte vzkaz v knize návštěv Kontaktní informace Partnerské stránky
ZÁPISKY 2015
20062007200820092010201120122013201420162017
• Kaplička od firmy Model Scene (03.12.2015)

Firma Model Scene přišla s několika novinkami, mezi nimiž je i stavebnice malé kapličky. Je to ideální drobná stavba, hodí se jak na venkov, tak do měst, použití je univerzální. Téměř celá je z kartonu, pouze pro okna a dveře výrobce zvolil dřevo. Stavebnice není barvená, díky čemuž není zbytečně zvyšována její cena. Spousta modelářů si stejně volí barvy dle svého uvážení, já jsem v tomto případě nebyl výjimkou.

Ke stavebnici nemám prakticky žádných připomínek. Pouze jedna drobnost nesedí, jinak je vše v naprostém pořádku. Tou drobností je výřez v podlaze pro dveře. Pokud modelář bude chtít použít podlahu, což není nutné, neobejde se bez vyříznutí malého pruhu kartonu u přední stěny. Dveře totiž zasahují zhruba do poloviny síly podlahy a nedovolí jí tak úplné dosazení. Stačí ale pár tahů skalpelem a je po problému. Lze samozřejmě vyříznout celou sílu podlahy, stejně to není vidět. Já vyřízl pouze tu polovinu překážející dveřím. Výrobce jsem informoval, prověří stav a případně provede nápravu. Samozřejmě jsem se několikrát přesvědčoval, jestli jsem neudělal chybu já, ale ono tam vlastně není co pokazit. Dveře mají v horní části doraz – strop, podlahu také nelze vložit nijak jinak, takže je asi opravdu chybička ve stavebnici.

Výrobce věnoval pozornost dokonce i zvonu. Ten je slepen z několika kroužků různých průměrů, dokonce má i srdce. Postavil jsem jej mírně po svém, nevěnoval jsem mu tolik pečlivosti už jen proto, že nebude moc vidět. Při běžném pohledu stojícího pozorovatele vůbec. Spoje na krajích šikmých částí bočních stěn jsem „tmelil“ lepidlem a následně ještě přetíral hustou olejovou barvou, takže nejsou prakticky vidět. Stěny jsem následně tupoval molitanem, aby získaly vzhled hrubší omítky. Pro zasklení oken je ve stavebnici přiložena folie s vyřezanými tvary přesně podle oken a dveří.

Stavebnice se může na první pohled jevit složitá, ale není to tomu tak. Stačí jít krok za krokem a jde to. Za cenu 129 Kč má modelář zábavu na pár hodin a výsledek opravdu potěší.

Nahoru • Magnetické vodivé spřáhlo Peho (10.11.2015)

Pod značkou Peho je v současné době ve velikosti TT nabízen nový typ spřáhla, po němž nejeden modelář hrábne všemi deseti. Jedná se o magnetické vodivé spřáhlo. Má klasické uchycení do normované šachty, spojování, jak už z výše zmíněného vyplývá, probíhá magneticky a magnety zároveň slouží jako vodiče. Jsou dva, vedou tedy oba póly. Spřáhla se prodávají po párech a balení stojí kolem 150 Kč. Jeden pár se dostal od kolegy Marka Trejbala i ke mně, neváhal jsem tedy a hned spřáhla vyzkoušel. Jako pokusného králíka jsem zvolil motorovou jednotku VT 137 + VS 145. Motorový vůz sice sbírá všemi koly, ale na dvou jsou bandáže a občas se mu přeci jenom nechce rozjet. Stačí kombinace nečistoty na kolejích, na kolech či sběračích a plastová srdcovka k tomu. Navíc instalace spřáhel na tuto jednotku byla absolutně jednoduchá a zabrala mi pouhých pár minut. Po sundání podvozku a nasazení spřáhel do šachty jsem provlékl vodiče od spřáhel mezerou kolem pružných plechových kontaktů, na něž tlačí sběrače z podvozků. Od spřáhla do vozu vedou kablíky nad první nápravou mezi koly, ničemu nepřekáží a jízda je bezproblémová. Kablíky jsou měkké a dostatečně poddajné. Dále vedou skříní až nahoru nad strop k DPS, kde jsou připájeny k přívodům proudu. Nebylo nutno je ani zkracovat, jen jsem je stočil a položil na DPS. Pod střechu se bez problémů vešly. Jejich délka činí přibližně 8,5 cm a konce jsou již připraveny pro pájení (oholené i pocínované).

Síla magnetu k sobě vozy přitáhne zhruba ze vzdálenost 3 mm. Drží pevně, ani těžší vlak se nerozpojí. Zároveň ale není nutno se obávat, že bychom při rozpojování byli nuceni použít hrubou sílu a že bychom si např. vyvrátili kinematiky apod. Magnety jsou prostě dimenzovány tak akorát.

Zatím jediný tuzemský obchod, kde jsem spřáhla našel, je TT modelář v Brně. Skladem je sice nemá, ale v nabídce ano. Spřáhla v budoucnu určitě využiji i u dalších vozidel. Z „voleje“ mě napadají 3osé REKO vozy Tillig, u nichž mám koncové osvětlení, ale každý vůz sbírá proud pouze dvěma koly, takže to není to pravé ořechové. Sice v nich je kondenzátor, ale i tak světla při výpadku pohasnou. Rovněž bych rád propojil M 152 s přívěsnými vozy, abych zajistil spolehlivější sběr proudu a plynulejší jízdu třebas právě na plastových srdcovkách. Jezdím s nimi stejně v ucelené soupravě, takže to nepřinese žádné komplikace. Jen je třeba vymyslet uchycení na motorák, kde mám pouze drátkové spřáhlo.

Nahoru • Leptaná maringotka od firmy Miniatur (09.09.2015)

Firma Miniatur nabízí jako jeden z novějších modelů leptanou stavebnici klasické dřevěné maringotky, kterých se po naší vlasti vyskytovalo (a asi stále vyskytuje) nespočetně. Ať už v podobě pojízdného ubytování pro stavební dělníky, cirkusáky či kolotočáře, nebo třebas střelnice a včelína. Cenou je tato stavebnice postavena poněkud výše (i když to je na názoru každého), ovšem kvalitou zpracování rovněž. Vše do sebe pasuje přesně a dá se říci, že i začátečník stavbu zvládne. Jedinou trochu náročnější činností pro méně zkušené je správné vytvarování ohybu střechy. Sám jsem s tím chvíli zápasil. Ale i to lze s kapkou pečlivosti a trpělivosti dovést do zdárného konce. Návod je psán srozumitelně a bude-li se jej modelář držet, nemůže nic pokazit. Jeho součástí je i schéma leptu s číslováním dílů.

Výrobce doporučuje díly lepit, já jsem se rozhodl je pájet. Když už to jakž takž umím, tak to musím zužitkovat. Skříň jsem tedy zkompletoval a v rozích spájel, díky čemuž díly č. 2 zůstaly nevyužité.

Osy kol jsem k držákům připájel, otáčecí kolečka nepotřebuji. Stejně tak jsem se odchýlil od návodu při instalaci oje. V návodu se doporučuje ji fixovat lepidlem. Oj je však navržena tak, že ji lze na model osadit pohyblivě (vertikálně) a přitom se nebát, že z uložení vypadne. Rozšiřují se tak možnosti použití maringotky. Lze ji buď postavit třebas na staveniště a prostě ji nechat stát s ojí položenou na zemi (v tom případě lze využít i schůdky ze stavebnice), nebo ji zapřáhnout za nákladní automobil či traktor a „provozovat“ po modelových pozemních komunikacích. Myslím, že při troše úsilí by asi nebyl problém ani s výrobou natáčecí přední nápravy (pro fajnšmekry).

Model dostal kabát nejprve z klasické základovky ve spreji, poté byla nanesena nějaká rozumná zelená, která se nacházela v mé výbavě. Přesné odstíny neřeším ani u železničních vozidel, natož pak u takovéto bižuterie. Barevné řešení jsem pojal částečně po svém. Zelená je pouze skříň, pojezd je černý a disky kol stříbrné. Červeně jsem zvýraznil kryt zásuvky. Střecha zůstala v barvě základovky, komínek jsem vzhledem k elektrickému vytápění neřešil. Skříň ještě dostala nástřik matným lakem. Následně jsem osadil skla do oken a dveří a model zastřešil. Schůdky zatím zůstaly v sáčku, maringotka bude pravděpodobně zapražena za traktor na silnici.

Nahoru • Plechový přístřešek od firmy Pojezdy.eu (12.08.2015)

V nepřeberné nabídce leptaných doplňků pro modelovou železnici, kterou náš trh skýtá, mne mimo jiné zaujal plechový přístřešek od firmy Pojezdy.eu. Univerzální stavbička, kterou lze využít takřka v každém průmyslovém/hospodářském areálu nebo depu. Je to velice jednoduchá stavebnice a lze ji doporučit i začátečníkům (jako jsem já ). Model je prost jakékoli dokumentace, což však nijak zvlášť nevadí. Jedno dilema sice nastalo, ale nikoli proto, že bych nevěděl, jak stavět, spíše jsem se rozhodoval, jak se mi to bude více líbit. Nakonec jsem dobrovolně a vědomě přistoupil k nesprávnému způsobu, tedy že konstrukce budky není uvnitř, nýbrž zvenčí. V opačném případě mi stavbička připadala moc „chudá“, plochá. Autor mi to zajisté odpustí. Součástí jsou i dvě vzpěry, které patří k přední stěně u vrátek. Proleptáním je naznačen ohyb. Jak jsem později zjistil, nepoužil jsem je správně. Vrchní vzpěra má být až pod střechou a spodní těsně pod vrátky. Ale to bych zase nemohl mít v přístřešku paletu, těžko by se tam s paleťákem zajíždělo. Zde by asi pár vysvětlujících slov či obrázek pomohlo, neb na fotografii výrobce tento díl chybí, ale to je jediný zádrhel. Na obrázku č. 17 (fotomontáž) jsem po vyjádření výrobce naznačil přibližně správnou polohu vzpěr.

Při ohýbání je třeba dbát vyšší opatrnosti kvůli vrátkům. Mně se odlomil jeden „pantík“ prakticky hned, takže jsem je nakonec odstranil oboje a po skončení práce připájel zpět. Není v tom žádný problém a lépe se s modelem manipuluje. Rozhodně to nepovažuji za chybu modelu, jen je tam prostě toho materiálu málo, což si vyžádal charakter stavbičky. Je to jednoduše řešitelné. Kdo dokáže postavit celý přístřešek, dokáže si i znovu připájet vrátka. Povrchovku jsem řešil zbytkem šedého spreje Tamiya a následným nanesením rezavého a černého pigmentu.

Součástí stavebnice je i nářadí – dvě lopaty a krumpáč. Ten je nutné zkrátit, jinak si ani nekopnete. Násadu má moc dlouhou, jak vidno na prvním obrázku. Do přístřešku jsem umístil paletu, plechovou bednu Mars a plechový sud. Jedna lopata je pohozená v bedně, druhá s krumpáčem visí na stěně. Přístřešek našel své místo v uhelných skladech v Podlesí v těsné blízkosti váhy.

Nahoru • Silniční váha od firmy Model Scene (23.06.2015)

Dalším přírůstkem na mém kolejišti je silniční váha od firmy Model Scene. Umístil jsem ji do uhelných skladů v Podlesí. Je to pěkná, cenově dostupná a celkem jednoduchá stavebnice a své místo si určitě najde na většině kolejišť. Díly jsou vyřezány z kartonu a překližky, přiloženo je i zasklení okna. Jako alternativní výplň okna i dveří jsou v jednom z aršíků cihly, které znázorňují zazděné otvory pro případ, že by byla váha nepoužívaná a zrušená. Díly jsou nebarvené, je nutno je tedy dobarvit dle vlastního uvážení. Vše do sebe pasuje velmi přesně. Jedinou výtku bych měl ke spojům jednotlivých stěn v rozích, jež jsou po zkompletování velmi nápadné. Dokonce i na fotografii výrobce jsou přiznané v celé své „kráse“. Mně to nevyhovovalo, zdálo se mi nepřirozené, že by všechny čtyři rohy byly kompletně zbaveny omítky v celé výšce stěny. Po slepení jsem tedy spoje „vyspároval“ bílým lepidlem, abych cihličky alespoň trochu znevýraznil. Po zaschnutí lepidla přišel na řadu nátěr stěn olejovými barvami. Tím se spoje ještě více skryly. V rozporu s návodem jsem okno a dveře nalepil až po povrchové úpravě stěn, k níž patřilo i maskování a nátěr zárubní. Ty jsou součástí stěny. Spíše bych je uvítal jako samostatný překližkový díl, který by se do otvoru vlepil. Ale to je detail. Po zaschnutí nátěru stěn jsem zvýraznil místa bez omítky pigmentem od Agamy PA13 – Cihla. Cihly jsou krásně naznačeny laserem, a to včetně přechodu mezi holou cihlou a neporušenou omítkou, což je dobře viditelné na obrázcích 3 a 4. Tyto přechody jsem znázornil bílým a šedým pigmentem. Na zeleně „olezlý“ spodek budky byl použit pigment Zelená trávová PA09. Následovalo osazení okna, dveří a střešních trámů. Poté jsem se pustil do kompletace mostu váhy. Betonový rantl je natřen Agamou – Beton 31M, ocelový rám mostu Agamou – Rez 29M a fošny mostu, stejně jako ostatní dřevěné díly, jsem barvil ředěnou olejovkou Umbra přírodní. Opotřebení a zašlost jsou naznačeny opět pigmenty – šedá popelavá PA05 a černá PA02.

Střecha je dodávána v podobě vygravírované eternitové krytiny. Tu jsem však nepoužil, více se mi líbí stará lepenka. Ta je z novinového papíru probarveného černou temperou. Spodní sokl, který je vidět na fotografiích 12, 13 a 14, jsem v kolejišti nepoužil. Na posledních fotografiích je vidět osazení modelu do terénu. Zbývá již jen dodělat práh do dveří (neboť zapuštěním budky do dlažby jsem o něj přišel), zkalibrovat/ověřit váhu a může se vážit.

Nahoru

TopList