Z Tilligovy lokomotivky právě vyjel nový stroj s označením 555.0259 ČSD. Již je na pultech obchodů a na e-pultech e-obchodů.
I já jsem se s tímto modelem setkal tváří v tvář
(tedy spíše kotel v tvář ) a pořídil několik záběrů
zapůjčeného modelu na zapůjčeném diorámatu zapůjčeným fotoaparátem.
Setkání bylo více méně náhodné, trvalo pouze několik minut, ale i to stačilo. Foceno
na diorámatu Pepy Nalevanka - za domečkem má celkem vhodné
pozadí . Na vlastní oči model vypadá mnohem lépe,
než by se mohlo zdát na různých doposud známých fotografiích z veletrhů a výstav.
Je tomu něco přes 3 roky, kdy jsem vyvěsil video z mobilního telefonu, na němž byl zaznamenán průjezd po mém kolejišti. Od té doby se lecos změnilo, dodělal jsem stanici Podlesí a mí známí se vybavili lepší technikou. Natočili jsme tedy znovu pomocí mobilu průjezd kolejištěm. Video je opět na výšku (na šířku ten mobil prostě nikde neprotlačím ), ale ve vyšším rozlišení. Kvalitou sice nijak neuchvátí, ale v porovnání s tím předešlým je přeci jenom znát jakési zlepšení.
Pro pořízení záznamu jsem použil malý plošinový vůz s brzdařsknou budkou Xu správy DR sunutý Sergejem Roco. Tentokrát nebylo nutné použít zvláštních přípravků pro zajištění mobilu na voze, držel celkem dobře i sám díky své tloušťce. Byl však poněkud širší než ten minulý, což bylo omezení navíc a proto jsou ve videu střihy i na místech, kde jsme minule projeli. Někde to chtělo přihnout větev, jinde dočasně porazit vzrostlou břízu.
Ale práce byla dovedena ke zdárnému konci a její výsledek, byť
amatérsky provedený, vám nyní dávám k dispozici.
V roce 2006 oznámil Tillig v podzimních novinkách příchod přepracovaného modelu stroje BR 56. V říjnu 2007 jsem zpracoval recenzi a částečně i srovnání s původním BTTB modelem. Rok 2008 přinesl na trh i československou verzi modelu - kořistní 437.0500. U nás jezdila jen v několika málo kusech a navíc nikterak dlouhou dobu, jen pár let po válce. Kolik se dochovalo podkladů netuším, to však není dnes předmětem článku. Ale je to jedna z barevných variant modelu, tak proč ji neudělat?
Já jsem model uvítal, krom staršího
provedení 455 (ex BR 86) z roku 2000 u mě ve sbírce jiná pára správy ČSD nebyla. Ale proč vlastně tento článek píšu: Nebylo možné
si nevšimnout, že československá verze modelu jede znatelně lépe, resp. nenadělá tolik "kraválu" jako ta německá. Zarazilo mne to, ale nijak
jsem to neřešil až do doby, kdy mi Jirka Sládek jen tak mezi řečí napsal,
že u 437 jsou hnané jen dvě nápravy. Moc se mi nechtělo tomu tvrzení věřit, měl jsem BR 56 rozebranou a vím, že pohon je na všech
čtyřech spřažených nápravách. Tu ČSD jsem nerozebíral, protože má barvou zakápnuté šroubky a snažím se (pokud to není opravdu nutné)
v záruce nelézt nikam, kde by bylo moc okatě vidět, že jsem se v tom vrtal.
Jirka mi to ale dokázal fotografií (on to totiž neřeší a hrabe
se ve všem i v záruce ).
Sklaplo mi a zároveň docvaklo, proč je vlastně jízda 437-čky klidnější. Jsou u ní poháněny opravdu pouze dvě nápravy, a to 2. a 3.,
tedy ty bandážované. Lze předpokládat, že Tillig tak nyní činí u všech modifikací modelu. Samozřejmě by to mělo logiku. Nemyslím si,
že by to provedl pouze u ČSD verze z úsporných opatření.
A protože o tom asi spousta majitelů ani neví a protože jsem náhodou narazil na fóru na toto téma, došlo konečně k napsání příspěvku
(který byl v plánu už téměř rok). Tak teď už to víte všichni.
Pokud někdo máte německou verzi BR 56 pořízenou v druhé polovině roku 2008 nebo později a chce se vám sundat kryt pojezdu, mrkněte
a případně napište do vzkazů, jak je to s pohonem u vašeho modelu. Čistě pro zajímavost.
V posledních týdnech jsem prakticky denně v kontaktu (písemně) s kolegou Mílou. Co na tom, že je to digitalista? Tak nějak to u něho toleruji...
Po předběžné dohodě jsme využili
prodlouženého víkendu a v neděli 4.4.2010 se Míla stavil. Jak se u nás říká, jen tak si odskočil od plotny.
Čistě náhodou s sebou měl asi sedm lokomotiv osazených dekodéry (BR 01, BR 24, BR 38 - zvuk, BR 65, BR 44 - zvuk, BR 50 - zvuk a V 80)
a digi vybavení Roco. "No, Mílo, když už jsi tu..."I stalo se, že mé kolejiště poprvé ochutnalo příchuť digitálního signálu, poprvé okusilo, jaké to je, když lokomotiva stojí a přitom svítí (aniž bych musel přerušit přívod proudu k motoru) nebo po něm jede opravdu modelovým krokem. Třešničkou na dortu byly průjezdy ozvučených parních krásek mými hlubokými hvozdy.
Samozřejmě
z těchto jízd vzniknul i videozáznam, který se můžete podívat v sekci Video. Zde nabízím
alespoň pár fotografií z naší "Dampfparade" pro navození té správné atmosféry. Ať si kdo chce co chce říká, pára je prostě pára...
Kolega Míla nezahálí a zásobuje mne zajímavými příspěvky. Plody z jeho "zahrádky" jsou asi poznat na první pohled.
Tentokrát jsem měl v poště dokumentaci modelu lokomotivy
BR 38 od firmy Beckmann.Jedná se o ručně vyráběný model, který byl uveden na trh na podzim roku 2008. Na první pohled zaujme nadstandardně detailním zpracováním. Pozornosti neunikne zejména jemně zpracované potrubí, armatury, rozvody, popisky i matně černý nátěr. Celá lokomotiva, tedy rám, kotel včetně všech doplňků, budka se stanovištěm strojvedoucího i nárazníky jsou kovové. I když detaily např. na kotli vypadají velice jemně a křehce, díky použití kovu jsou mnohem pevnější a odolnější proti poškození, než je tomu u plastového modelu. Pohon obstarává pětipólový motor se setrvačníkem umístěný v lokomotivě. Nijak však nezasahuje do detailně provedeného stanoviště strojvedoucího. Tendr s lokomotivou spojuje pevná kinematická spojka, celek tedy nelze rozpojit. Kryt tendru je plastový s kovovými doplňky, fixován je dvěma šroubky na podvozku. V tendru se skrývá 6-pinové rozhraní dle NEM 651 a najdeme tam i dostatek místa na zvukový dekodér. Rám tendru je kovový a tvoří závaží.
Poháněny jsou všechny 3 spřažené nápravy, z toho první je opatřena bandáží. Rozvody jsou jemné, leptané. Sběr proudu zajišťují 2. a 3. spřažená náprava lokomotivy a 1. a 4. náprava tendru. Všechna kola lokomotivy i tendru jsou plastová, za povšimnutí však určitě stojí v "téčku" neobvykle tenké provedení loukotí všech kol, což přispívá k celkově velmi věrnému zhledu modelu. Osvětlení je provedeno SMD diodami teple bílé barvy. Jízdní vlastnosti modelu díky hmotnosti lokomotivy a výborně vyřešenému sběru proudu nemohou být jiné než vynikající.
Minimální průjezdný rádius oblouků udává výrobce
na 310 mm.Cena modelu je stále stejná jako v době uvedení na trh, tedy 319 Euro. I v Německu se dá na něj narazit spíše se štěstím, ani více než rok po zahájení výroby Beckmann nestíhá uspokojovat poptávku ze strany prodejců.
Model na obrázcích je dodatečně osazen zvukovým dekodérem ESU LokSound micro s reproduktorem umístěným na stanovišti strojvedoucího.
O tom, že firma Gützold vstoupila na pole velikosti TT, už většina členů obce téčkařské asi ví. První vlaštovkou byla před lety nádherná lokomotiva BR 65 DR. Modely tohoto výrobce jsou poněkud dražší, ovšem kvalita v tomto případě tak nějak odpovídá ceně (tahle věta je opravdu často používaná a dosti relativní
). Jako nedávnou novinku nám
výrobce představil další parní stroj, tentokráte menší lokomotivu BR 24 DR.
Myslím, že v současnosti ji bude mít ve své sbírce jen málokdo, nebude tedy na škodu využít znovu laskavosti srdečného kolegy
a zužitkovat jeho poznatky a fotografie. Lokomotiva se stala modelem roku 2009.Model je včetně pojezdu plastový, části podvozku jsou kovové (tvoří závaží). Pětipólový motor se setrvačníkem je uložen v mosazném pouzdře v tendru. Ten má poháněny všechny 3 nápravy, bandáže jsou střídavě na 3 ze 6 kol. Sběr proudu obstarává všech 6 kol tendru a všechna kola spřažených náprav, tedy 6 náprav! V tendru najdeme 6-pinové DCC rozhraní NEM 651. Vnitřní prostor tendru je díky přidaným závažím využit "natěsno" do posledního krychlového milimetru. Spojení tendru s lokomotivou je provedeno oddělitelným vodivým trnem s kinematikou (obdobně jako např. u BR 50 od Tilliga). Stanoviště strojvedoucího je volné s naznačenými detaily. Ty jsou ostatně na celém modelu zpracovány velmi pečlivě (schůdky, madla, armatury a potrubí na kotli, svítilny, rozvody, jemné paprsky kol, popisky). Chod motorku je tichý, kultivovaný, jízdní vlastnosti skvělé díky pružnému pojezdu a perfektně vyřešenému sběru proudu. Minimální průjezdný rádius je dle výrobce 267 mm. Čistě pro zajímavost - katalogová cena modelu je 302 €, v německých obchodech se však dá pořídit i za 269 €.
A co že nám chystá Gützold na příště? Vypadá to na další parní krasavici v podobě stroje BR 58 DR. Nechme se tedy překvapit. Mílo, Tobě opět patří dík za hodnotný příspěvek!
V e-mailu se mi objevily fotografie skvostu, nad kterým se mnohému milovníkovi správy DR budou nejspíše sbíhat sliny. Je to opravdu "majstrštyk" k nakousnutí. Lokomotiva BR 01.5 na mazut je novinkou firmy Tillig a jak ukazují fotografie, dílo se opravdu povedlo. Jedná se o výlisek ze zcela nové formy na loni přepracovaném pojezdu. Model je plný drobných detailů, mřížka na budce strojvedoucího je kovová. Pozornost věnujte také čelním světlům na fotografii č. 6. Pohon je v tendru, příprava na osazení zvukovým ESU dekodérem formou „děleného“ závaží (foto 16). V případě osazení zvukovým dekodérem, který je větší, se část závaží prostě vyjme. Lokomotiva je s tendrem spojena pevně, tedy již žádný „zacvakávací“ trn s konektorem. Díky novému pojezdu nemá model (i přes svoji délku) žádné omezení v průjezdnosti oblouků. Všechna kola tendru jsou poháněná a zároveň sbírají proud, včetně těch s bandážemi, na lokomotivě jsou sběrače na předním podvozku. Jak Míla uvádí, jsou jízdní vlastnosti modelu skvělé.
Jak to vypadá, je opravdu na co se těšit. Příznivci německých parních krasavic aby pomalu začínali šetřit.
Mílovi děkuji za technické informace a za fotografie.
Přestože mé kolejiště ztvárňuje období III. a IV. modelové epochy, čemuž odpovídá i vozový park, nastanou občas chvíle, které by se daly přirovnat k cestování v čase. V tomto modelovém "socialistickém" období se najednou objevují vozidla, která vlastně ještě vůbec neexistují, lépe řečeno neexistují v nátěrech a v označeních, v jakých se objevují... se to nějak zamotalo.
No to je jedno. Prostě čas od času je možné u mě na kolejišti zpozorovat vozidla, která náleží do V. epochy. Sám vlastním pouze jedno,
jedná se o malý uhlák Viamont z jednoho z prvních TT-víkendů, takže o provoz těchto současných se vždy musí postarat někdo ze známých.
Několik záběrů z těchto návštěv můžete zhlédnout na následujících fotografiích.
Tak už jsem se také dočkal! Konečně i já vlastním Tilligova Hektora. Pustil jsem se tedy do práce. Jak už je mým zvykem, většinou sem hodím pár záběrů pro prvotní okouknutí modelů a poté zpracuji recenzi. Stejné úmysly mám i v tomto případě. Je tu pro vás dostatek detailních záběrů na vše podstatné, záhada dveří vedoucích na levý ochoz je konečně rozluštěna. Opravdu je tam naznačena pouze klika, dveře nikoliv. Ani plasticky, ani potiskem. Vše důležité vám prozradí fotografie, případné vyplynuvší dotazy rád zodpovím (vyjma dotazů s digitální tématikou).
V poslední době proběhlo pár setkání, při nichž jsme s kolegy našim modelům trochu prohnali faldy.
Podvakráte se jednalo výhradně o parní jízdy. Černé krásky brázdily těch mých 17 metrů kolejí sem a tam a my jsme se kochali pohledem
na ně. Pomocí fotoaparátu jsme zachytili tu příjemnou atmosféru i digitálně a několik fotografií je k dispozici i vám. Těch pár
obrázků bude mít určitě vyšší informační hodnotu než jakýkoliv komentář. 
