Většina z nás modelářů se snaží, aby jeho kolejiště vypadalo co nejrealističtěji. Víme, že i drobné detaily dokáží kolejiště přiblížit skutečnosti. Nejinak je tomu i při použití postaviček. Při jejich posazení do krajiny, města, či na plošinku osobního vozu jako bychom konečně vdechli kolejišti život. Pravda, postavičky jsou statické (narozdíl od modelů železničních vozidel), avšak kolik z nás má na kolejišti pojízdná auta či tekoucí vodu v potocích a řekách? Vím, mávající postavička mává, i když už je vlak na hony daleko, stejně tak výpravčí vypravuje vlak, který je již v sousední stanici, ale přes tyto všechny "nedokonalosti" si myslím, že postavičky na kolejiště patří. Proto jsem si udělal radost a v prodejně VERAMO CZ v Trutnově jsem si jich pár koupil. Čerstvě tam zavedli sortiment firmy NOCH, tak jsem toho využil a hned druhý den jsem figurky postavil do kolejiště. Jak jim to sluší, to můžete posoudit na přiložených fotografiích. Do dnešního dne jsem si pořídil 4 balení, a to tato: 45220, 45225, 45282 a 45530. Jedná se o standardní balení (většinou) se šesti figurkami, cena za toto balení je ve výše uvedené prodejně 185 Kč.
V předchozím článku o panoramatickém pozadí jsem zmiňoval nutnost připevnění nohou k dílům 7 a 8 a slíbil jsem, že se k tématu později vrátím. Takže se vracím a podám k tomu stručně pár vysvětlujících slov: Kolejiště je ve tvaru U, díly 1 až 6 jsou připevněny na stěnách místnosti, zbývající dva díly již zasahují do volného prostoru. Řešení se nabízela dvě:
• buď vložit mezi díly 4 a 5 další dva díly, které by svojí délkou posunuly konec kolejiště k další zdi a poslední dva díly by mohly být opět na konzolkách.
• nebo opatřit poslední dva díly nohami.
První možnost je z modelářského hlediska rozhodně lepší, trať by se prodloužila zhruba o dva metry (sakra, tam by mohla být nějaká malá vlečka nebo něco) a de facto ji druhá možnost ani v současnosti nevylučuje. Nohy jsou lehce odnímatelné. Ale moje nynější situace jednoduše není příznivá rozšiřování kolejiště, navíc je na něm ještě hodně věcí k dodělání, především na dílu 7. Takže byla realizována možnost druhá, a to podle šikovného a relativně jednoduchého návodu ze stránek Zababova, jehož autory jsou pánové Milan Ferdián a Dan Buchtela. Nemá cenu zde popisovat postup a objevovat objevené, takže si dovolím jen udělat "reklamu" již zpracovanému článku a výše uvedeným kolegům modelářům srdečně poděkovat. Na dva díly mi stačilo 6 nohou, díl 7 má čtyři a díl 8 jen dvě, neboť svým jedním koncem je nasunut do dílu 7. Celkově mě materiál stál přesně 680 Kč včetně dopravného a spojovacího materiálu (6 x stavěcí šroub, 6 x patka se závitem, 6 metrů hliníkového jeklu 20 x 20 x 1,5 mm, 12 x křídlová matka, běžná matka a šroub se zápustnou hlavou M6, 24 x podložka). Současný stav kolejiště je na fotografiích níže, nepořádku kolem si raději nevšímejte. Konečně mohu provádět provoz na kolejišti mezi dvěma stanicemi, a to dokonce ve dvoučlenné obsluze, kdy má každý k dispozici svoji stanici s částí širé tratě. Jen zatím nemám vyřešeno zabezpečení styku napáječů (viz. udělátko z 18.7.2006), takže je nutno se při přebírání vlaků vždy domluvit.
Pozn.: Hliníkové jekly mám z www.alupa.cz a stavěcí nožky z www.europlast-beran.cz. Spojovací materiál seženete asi v jakémkoliv slušném železářství.
Život je plný změn. Příjemných i nepříjemných. Mě potkala ta druhá. Nebudu nic ventilovat, každopádně jsem změnil o několik desítek metrů (přesně o 380 metrů) své bydliště. Znamená to, že na nově pořizovaných "venkovních" fotografiích již nenajdete Vám tak známé prostředí.
Ale ze všeho špatného si člověk musí vzít i něco dobré. Ne snad, že by to byla výhra, ale bydlím nyní ve služebním bytě 2+1. Stinnou stránkou toho všeho je, že jsem tu sám. Snažím se samotu zabýt (nikoliv zabít) návštěvami. Dalším mínusem je vytápění bytu pomocí přímotopů. Také žádná sranda, ale nejsem zmrzlík, takže mi těch 20,5°C v bytě stačí. A navíc se blíží jaro, že ano. :-)
Tou lepší stránkou je skutečnost, že kolejiště má nyní své místo a je tedy trvale postavené. Kromě nejnovějších dílů 7 a 8, které budou mít vlastní nohy (o tom někdy příště), jsou ostatní díly připevněny na konzolkách na zdi. Jsou to tytéž konzolky, na kterých jsem kolejiště dříve skladoval. Kolejiště tedy nyní "visí" 85 centimetrů nad zemí, což je přesně tolik, kolik dovolila okna. Stěna, na které okna nejsou, byla nejdříve nepříjemně prázdná. To se mi nelíbilo. Holé stěny jsou jednak deprimující (deprese bylo to jediné, čeho jsem měl v poslední době opravdu dostatek, přesněji řečeno nadbytek), jednak působí za kolejištěm jako konec světa. Díky možnosti tisku na velkoformátové tiskárně jsem použil jednu ze svých panoramatických fotografií, vytisknul ji a pověsil na holou stěnu za kolejištěm. Použil jsem panorama č. 1, pohled na německou krajinu z Waltersdorfu. Někde tam je vlastně vidět i Varnsdorf, ale v mém případě jej schovává zalesněný kopec dílu 2. Asi si všimnete, že jsem vyretušoval větrné elektrárny na obzoru. Nějak mi do té III. epochy neseděly. Výsledek můžete vidět na obrázcích níže (foceno při 300W halogenovém světle). Není to nic závratného. Ať jsem v nastavení hledal, jak jsem hledal, nedokázal jsem tiskárnu přinutit vytisknout 3-metrovou fotografii v jednom kuse. Byl jsem proto nucen vytisknout ji po částech a ty pak slepit. Spoje jsou místy dost vidět a působí trochu rušivě, ale je to pořád lepší, než ta bílá stěna. Jako první pokus to je vyhovující. Třeba někde zjistím, jak HP DesignJet 500 Plus donutím použít roli v jednom kuse, aniž bych poté musel slepovat pozadí z několika částí. Kdybyste někdo náhodou věděl, jak na to, dejte klidně vědět. Jít to sakra přeci musí! :-)
Můj vozový park se opět rozrostl. Tentokráte o dvě parní lokomotivy, konkrétně o BR 56 a BR 86 DR. Ve velikosti TT jsou tyto dvě krásky k dispozici již dlouho, ale firma Tillig přišla v loňském roce z přepracovanými verzemi. O tom, jak se tento počin vydařil (opravdu se vydařil), budou pojednávat recenze, které se v blízké budoucnosti chystám sepsat. Mělo by se v nich objevit i letmé porovnání s původními BTTB modely, které jsem si k těmto účelům vypůjčil. Prozatím Vám zde nabízím něco málo narychlo pořízených fotografií, abyste měli alespoň malou představu, o čem je řeč. :-)
Udělal jsem si opět po nějakém čase radost a pořídil si model lokomotivy V 100 od Tilliga. Tento stroj byl všudypřítomný na tehdejších drahách Deutsche Reichsbahn a navíc je atraktivní. První prototyp vyjel na koleje v roce 1964, ale na svoji dobu byl design lokomotivy nadčasový a i dnes působí velice moderně.
K lokomotivě jsem si pořídil ještě dva REKO vozy a musím říci, že jim to spolu na té mé drážce opravdu sluší. :o) Tilligovi se povedl dobrý kousek, to se ostatně dočtete v dokončované recenzi, která se na tomto webu objeví v nejbližších dnech. Přikládám pár foteček očím pro potěšení.
Čas od času se naskytne příležitost shlédnout zajímavé záběry z kolejiště, kdy je obraz snímán z vozidla jedoucího po trati. Toto mne zaujalo a začal jsem přemýšlet, jak bych něco podobného mohl zrealizovat i já. Pravdou je, že asi všechny mnou shlédnuté záběry, ať už na webu, nebo na nějakém DVD, byly z kolejišť H0. Ve velikosti TT jsem nic podobného zatím neviděl.
Během uplynulého víkendu jsem měl návštěvu. Známý mimo jiné vlastní od Vánoc mobil s fotoaparátem, takže část problému byla vyřešena. Ta druhá se teprve řešit měla. Šlo o to, jak neforemný mobil připevnit na vozidlo. Po krátkém uvažování přišel nápad. Z jakýchsi tvrzených pěnových desek jsem smontoval držák, který přesně sednul mezi stěny 4-nápravového nízkostěnného vozu Regs. V bočnicích tohoto držáku jsem vyříznul zářezy, do kterých se zasunul mobil.
Vzhledem k relativně velké výšce mobilu a celkem lehkému vozu se nám párkrát na srdcovce "camera-car" převrátil. Takže při opakování záběru to již kolega jistil a na inkriminovaných srdcovkách toto monstrum podpíral. Nakonec se vše podařilo a kolejiště jsme projeli celé, včetně nových rozestavěných dílů. Bylo nutno udělat na třech místech střih, neboť jsme se nevešli pod kamenný most na dílu 2, pod stromy na dílu 3 a přirozeně nebylo možné se nacpat ani do klenby tunelu na dílu 6.
Jak již bylo řečeno, použili jsme nízkostěnný vůz Regs, sunutý lokomotivou BR 132, vzhledem k jejím dokonalým jízdním vlastnostem a schopnosti jet opravdu pomalu. Fotografie vypoví více.
Je pravda, že poloha objektivu nad TK je poněkud výše, než by byla poloha fíry, vypadá to spíše na černého pasažéra, stojícího nad kabinou, ale posadit mobil níže nebylo možné. Jinými slovy, v této poloze by potencionální pasažér přižel k úrazu jak u mostu, tak u portálu tunelu, pokud by jej před tím nesmetly větve stromů. Takže se raději při prohlížení videa v těchto místech shýbněte. :-) Zde je zmiňované video "pohled_strojvedouciho.avi". Pro přehrávání budete potřebovat kodek DivX5.1.1 nebo vyšší.
Kvalita není nikterak závratná, rozlišení rovněž. Navíc je videosekvence na výšku, protože mobil byl posazen do držáku vzhůru nohama, což je 90°-ový rozdíl od standardní polohy při focení/natáčení. Takže jsem video zpracovával naležato a teprve po jeho dokončení jsem jej ve VirtualDub otočil o 90° do koukatelné podoby.
Po chvilkové odmlce se na našem trhu znovu objevily dokonalé modely lamp, které jsou známy snad ze všech zákoutí naší vlasti, a to nejen z oblasti železniční. Hlad po těchto výrobcích firmy Dominik je velký, čemuž se nemůžeme vůbec divit. Provedení a kvalita modelů jsou absolutně perfektní a většinou jsou brzy vyprodány. K dostání jsou opět v Zerbě a v prodejně Modelloko.
Současná série staničních lamp na ocelovém stožáru je upravená, nad stínidlem přibyla ještě jedna kladka na spouštěcí lanko. Na původních lampách stejného provedení toto není, viz. porovnání na fotografiích 2 a 3.
Každé balení obsahuje malý letáček, na kterém jsou informace o montáži i o elektrickém zapojení, takže ani méně zkušeným modelářům by instalace lampy do kolejiště neměla dělat problémy.
Jakmile jsem zjistil, že jsou lampy opět na pultech, nechal jsem si některé schovat "pod pult". :o) V Zerbě mi kolega sehnal pouliční šedé lampy s placatým svítidlem, tedy stejné provedení, jako u příjezdové cesty do Rohova, pouze v jiné barvě, v Modelloko jsem sehnal klasické drážní lampy na ocelovém stožáru s kladkou a tytéž na betonovém hraněném 6-úhelníkovém stožáru (pro mne novinka), oboje posledně jmenované jsou s imitací rtuťové (RVL) výbojky, tedy s bílou ledkou.
V poslední červnové aktualizaci se objevily v galerii dílu 3 nové fotografie, na nichž "pózovala" dieselová lokomotiva BR 132 DR. Ano, rozšířila řady mých lokomotiv a má tedy stejné právo být fotogafována, jako ty ostatní. :o) Zkusil jsem tedy (mimo jiné) pár "večerních" záběrů s rozsvícenými světly, fotografie jsou k nahlédnutí zde.
Nemyslím tím hygienu tělesnou nebo duševní, nýbrž řekněme "technickou". Mám na mysli především očistu kolejového svršku, potažmo dvojkolí na vozidlech, která mají za úkol vést elektrický proud do lokomotiv či vozů. Předpokládám, že většina modelářů čištění provádí, nicméně berte tento článek jako malé upozornění na to, že přístup typu "dnes to čistit nebudu, vždyť jsem minulý týden jezdil" není zrovna ten nejideálnější.
Jako příklad uvedu model motorového vozu VT 137. Po desetiměsíčním "vlastnění" tohoto modelu jsem zpozoroval drobné nedostaky v plynulosti jízdy zejména při nižších rychlostech. Příčina byla prostá - nečistota na kolech. Na první fotografii je vidno, co takový prach udělá. Přestože koleje před jízdou čistím, po několika měsících provozu řekněme v průměru 1 hodinu za 14 dní se na dvojkolí nečistota nabaluje a v určitých místech vytváří "hrudky", které překáží spolehlivému přenosu proudu. Proto je nutno čas od času očistit i dvojkolí. Na druhé fotografii je porovnáno očištěné a neočištěné dvojkolí. K tomu používám zvláštní gumu určenou právě pro čištění kolejí, mnozí ji asi znají (foto 3). Pravidelnost a poctivost čištění kolejí sice nezabrání tomu, aby se dvojkolí časem špinila, nicméně dobu jejich relativně čistého stavu, kdy spolehlivě vedou proud, rozhodně prodlouží.
Kolega Jirka Sládek si na hekttor.wz.cz koupil lepty výměnových návěstidel. Měl v úmyslu je rozhýbat. Když je držel v ruce a podrobně si je prohlédl, usoudil, že rozpohybování návěstidel by bylo velice složité, ne-li nemožné. Lepty jsem od něho odkoupil, k předání došlo na TT-víkendu. Doma jsem si dva kousky zkusmo složil. K montáži netřeba páječky, "krabice" návěstidla drží po složení sama, slabé spáry na spojích zalije barva. Ke vzájemnému spojení jednotlivých dílů postačí vteřinové lepidlo. První šel složit celkem dobře, druhý (asi o půl hodiny později) díky zkušenostem z prvního ještě lépe. Na fotografiích je znázorněn nesložený, složený i nabarvený model návěstidla.
Pomalu začínám pracovat na návrhu posledních dvou dílů. Jedná se o druhou stanici menšího typu, ze které odbočuje dříve zmiňovaná vlečka do uhelného skladu. Stanice i vlečka je rozhozená přes oba díly. Na níže uvedeném (narychlo zpracovaném) fotoplánku je možná varianta, která nejspíše bude i realizována. Velikost obou dílů je 1000 x 450 mm, tvoří je překližkový korpus. Když jsem kolejiště sestavil do vyobrazené podoby, zjistil jsem, že je mezi stolem a posledním dílem ještě asi 60 cm místo... :o) Každopádně konec koleje za stanicí bude řešen pomocí "vyjímatelného šturcu", aby bylo možné případné napojení něčeho dalšího.
Níže uvedené vozy Vtr doznaly první úpravy. Dostaly totiž náklad uhlí, který dělám do všech uhláků, které mám. Když už jezdí, tak ať také něco vozí. Vzhledem k tomu, že na dalších dílech plánuji uhelný sklad, bude se tento typ nákladu hodit. Vozy jsem již samozřejmě projel na kolejišti, taženy byly malou parní lokomotivou BR 80, která sice není ČSD, ale je tak roztomilá, že jsem si po delší době udělal radost a coby další hnací vozidlo stanula po boku těch stávajících. :-) Padla mi do oka ve Vlá-díkově e-mailu se seznamem vozidel od Roco. Neuplynuly ani tři týdny od mého okouzlení a pošťačka s balíčkem stála ve dveřích.
V březnu jsem se stal majitelem 3 vozů Vtr od firmy Loco. Modely mají různá inventární čísla a jejich provedení nijak nevybočuje ze zajetých standardů tohoto výrobce, lze tedy s čistým svědomím říci, že se opět povedly. Několik úprav je možných, ale o tom možná někdy jindy. Zde je k nahlédnutí 10 fotografií v rozlišení 1024 x 768 ve velikosti 200 kB (± pár bajtů).
